Vítězství nad hmotou
Na Princetonské universitě někteří vědci věří, že lidská mysl může ovládat stroje. Kdy jste naposledy řekli svému počítači něco hezkého? Znám skladatele, který tvrdí, že když se chystá bouřka a jeho žena je naštvaná, musí přestat skládat, protože počítač vždycky stávkuje. Znám vrcholové sportovce, kteří hluboce věří v talismany nebo při vstupu na hřiště musí vykonat celou řadu rituálních úkonů. Když to popletou, nestojí jejich výkon za nic. Všichni, kteří věříme na pátek třináctého, víme, co dovede. Všichni, kteří víme o Murphyho zákonech, víme také, co dovedou.
Budeme moci ovládat své přístroje myšlenkou? Ovlivňuje člověk stavem své mysli své okolí? Nejen lidi, ale i stav přístrojů kolem sebe? Co když je stále chaotičtější stav naší společnosti zapřičiněn také tím, jak se k sobě, svým bližním a svým počítačům chováme?
Známý časopis Wired (http://www.hotwired.com) na toto téma uveřejnil pár zajímavostí.
Vítězství mysli nad hmotou
"Tak pojď, zlato, uvidíš že to dokážeš! Ukaž mi, zlato, co jsi zač, jo? To je ono..!"
Brenda Dunne, manažérka laboratoře Výzkumu anomálií na Princetonské universitě (PEAR), mi předvedla, jak může svou vůlí a něžným hlasem ovlivnit přístroj REG (random event generator, generátor náhodných jevů) tak, aby produkoval více vyšších než nižších čísel.
Brenda není potrhlá vynálezkyně. Jen se snaží vědecky dokázat to, nad čím většina vědců kroutí hlavou: možnost ovládat stroje pouhou myšlenkou. Vítězství mysli nad hmotou, chcete-li. Výzkumy totiž stále přesvědčivěji dokazují, že i obyčejní lidé, tedy žádní sensibilové a jiní vlastníci psychických sil, mohou ovlivnit chování mikroelektrických zařízení svou myslí a vědomím. Bez připojení na různé elektrody a dráty a kabely. Během 15 let existence laboratoře téměř stovka dobrovolníků podstoupila 212 miliónů testů na REG a výsledky jsou statisticky potvrzené: nejde o náhodu. Někteří přístroj ani nepřemlouvali, jak mi to předvedla Brenda. Prostě si stoupli před přístroj a soustředili svou mysl. Jiní si přitom četli. Dvě třetiny dobrovolníků ovlivnili REG tak, jak zamýšleli (šlo o výběr vyšších nebo nižších čísel), polovina z nich to mohla dokázat náhodně, ale někteří dosáhli velmi dobrých výsledků. Vědci tyhle lidi dnes dokáží podle výsledkového "grafu" okamžitě rozpoznat.
REG je takový matematický přístroj na házení mincí. Hlava nebo orel? Přístroj je seřízen tak, že dosahuje stejného počtu toho i onoho. Posaďte ale před REG člověka, a padne vám třeba významně více či méně hlav. Že to nic není? Jenže takový člověk vůbec nemusí sedět u přístroje. Nebo bydlet ve stejném městě. Dobrovolníci jsou z Afriky, Maďarska, Brazílie a Indie, a ovlivňují REG stejně, jako kdyby seděli metr od přístroje.
Co s tím má společného láska?
Dalším pro Brendu a její kolegy z PEAR překvapivým zjištěním byl fakt, že daleko lepších výsledků dosahovali zamilované dvojice. Laboratoř používá i dalšího zvláštního přístroje, kterému říkají "Murphy". Je to "náhodná mechanická kaskáda", přístroj, ve kterém shora vždy spadne 9000 malých polystyrenových kuliček na síť 336 náhodně umístěných nylonových kolíčků v 19 řadách. Kuličky se obvykle seskupí do hezkých křivek. Pokusné osoby si před přístrojem myslí "vlevo" nebo "vpravo" a většina z nich dokáže umístit statisticky významně více kuliček směrem, kterým chtějí. Při jiném pokusu jde o to přemístit na obrazovce počítače jeden obrázek z pod druhého.
Skeptici mnohokrát prozkoumali přístroje, software registračních počítačů, výsledkové protokoly. Postupně museli vyloučit vlivy kolísání teploty vzduchu, dopravní ruch venku na ulici, vibrace okolních přístrojů. V jiných laboratořích byli vědci schopni zopakovat stejné pokusy se stejnými výsledky.
Jsou-li empirická zjištění přesvědčivá a pádná - jak k tomu dochází? Co to znamená? Jakou na to má Brenda teorii?
Brenda mi se smíchem ukázala vystřižený vtip pověšený na stěně. Jeden vědec říká druhému: "Právě jsem se pomodlil, abychom dostali ten grant. Nikomu to ale neříkej, jo?"
Brenda tvrdí: "Je přirozeně lidské toužit, doufat, přát si. Jak tohle zapadá do světa vědy? Spíše bychom se mohli zeptat jinak: jak to, že věda napočítá s něčím, co je tak přirozenou součástí lidského života? Jak můžeme operovat s realitou, ve které není místo pro vědomí - to vědomí, které vytvořilo náš svět, které vymyslelo přístroje a pozoruje testy?"
Brenda věří, že lidské vědomí "rezonuje" se světem hmoty a ovlivňuje ho. "Jedné formě téhle rezonance říkáme Láska", říká, když komentuje výsledky zamilovaných dvojic. "Odvážíme se teoretizovat, že láska může ovlivnit to, co vypadá tak náhodně? Nevím. Ale měli bychom se tímto tématem zabývat. Situace, když jsou dva lidé naladěni na stejnou vlnovou délku, nějak redukuje přirozenou entropii. Náhodné procesy vykazují vyšší organizovanost."
Kacířství kontra vzpurnost (paličatost, odbojnost)
Je snadné tyhle pokusy odsoudit a říkat jim vědecké kacířství nebo new age žvanění. Laboratoř PEAR má samozřejmě hodně odpůrců. Redaktor jednoho vědeckého časopisu nedávno řekl vedoucímu laboratoře, že očekává, že mu bude do redakce posílat vědecké články telepaticky. Brenda se naučila s takovými lidmi jednat bez emocí. "Vítáme kritiku a často jsme dali na rady oponentů. Nietzsche řekl Miluj své nepřátele, protože jsou pro tebe tím nejlepším. Samozřejmě většina kritiků se spokojí jen s tvrzením, že to jsou všechno nesmysly a většinou dodávají , že by to mu nevěřili ani kdyby to viděli na vlastní oči. Jsou rozhodnuti to vše odsoudit předem, aniž by si prostudovali data."
Robert Jahn, vedoucí laboratoře, říká: "Od samého počátku naší práce jsme byli připraveni na jistou nezbytnou úroveň vzdoru a paličatosti." Jahn, kterého nemůžete oddělit od jeho baseballové čepice, má doktoráty z fyziky, mechaniky, je profesorem na fakultě letectví a kosmonautiky, čestným profesorem na dalších vysokých školách. V laboratoři začal pracovat koncem roce 1979 a vědomě pověsil svou reputaci, ne-li vědeckou kariéru, na hřebík. Záměrně se proto celé ty roky vyhýbá slovům jako "paranormální, psychický, parapsychologický". "Jsou to všechno inženýrské anomálie", tvrdí.
Jeho laboratoř je přecpaná plyšovými zvířátky. "Věřím, že schopnost interakce mezi vědomím a fyzikálním prostředím je nejlépe uchována u jiných forem života . například u zvířat. Jak vysvětlíte schopnost migrace ptáků a ryb, kolektivní chování hmyzu. Lidé tyto schopnosti soustředěním na analytické vlastnosti rozumu ztratili."
V laboratořích René Peocha ve Švýcarsku zkoumali robota (tzv. tychoskop), který se mohl libovolně pohybovat v uzavřené místnosti. Vědci přitom mohli měnit směr robotova pohybu a úhel otáček. Pokud byl robot ponechán sám sebou, vyskytoval se převážně v levé části místnosti. Když ale do pravé části místnosti umístili klec s kuřaty, robot se začal vyskytovat vždy poblíž kuřat. Jakoby si to kuřata sama "přála". Robot byl totiž pro kuřata první věcí, kterou viděla, když se vylíhla.
Dean Radin to komentoval takto: "Pro člověka je tento experiment nudný. Úroveň motivace je příliš nízká. Pro kuřata to ale byla otázka přežití, a proto reagovala tak silně a ovlivnila robotovo chování."
Nad kopírkou v laboratoři v Princetonu visí dva letáčky. Jeden prostě oznamuje, že téhle kopírce se říká "baby", děťátko. Na druhém je napsáno: "Tento přístroj má tendenci se porouchat právě když ho nejvíc potřebujete. Speciální detektor totiž vycítí stav mysli uživatele - jako moc zoufale kopie potřebuje - a zapříčiní poruchu stroje. Agresívní jednání situaci jen zhorší. Nepomůže ani když půjdete k jiné kopírce - tyhle stroje spolupracují. Zůstaňte proto klidí, říkejte jí hezké věci. Nic jiného nefunguje. Nikdy neříkejte, že spěcháte."
Podobné prohlášení by mohlo viset na tisíci počítači po celém světě.
"Je to směšné," říká Dunne, "ale zároveň příznačné. Když se k přístrojům chováme lidsky, jakoby byly živé, když antropomorfizujeme zařízení na kterém pracujeme, jaksi rozšiřujeme sami sebe a svět je hned lepší. Je to ještě o inženýrství? Nevím, Asi ano. Přinejmenším pak stroje vydrží déle."
Murphyho zákony: vtip nebo evangelium?
Existují lidé, kteří si sednou k jakémukoliv počítači a zablokují ho. Váš softwarový systém, jakkoliv neporuchový, spadne ve tři ráno, právě když máte za pár hodin odevzdat článek do tiskárny. Jsou Murphyho zákony něco víc než jen žertovná varianta pseudovědy či počítačový "myslivecký" humor? Naprostá většina lidí, kteří se kolem počítačů a složitých přístrojů motá, při řečech o těchto věcech lehce znervózní. Oficiálně to popírají, ale všichni vědí, o čem je řeč.
Dean Radin, výzkumník z Nevady, který pracuje pro Bellovy laboratoře ve státě Ohio, říká: "V technických kruzích jsou Murphyho zákony evangeliem. Zároveň se tomu ale lidé smějí. Přesto ale kdykoliv musíme něco demonstrovat nějaké kontrole shora, nikdy takové ty smolaře (jinxes) k počítačům nepouštíme. Což jistě uznáte je na analyticky myslící lidi dost podivné chování, že?"
Radin, který je inženýr a zároveň doktor psychologie, studuje možné vztahy mezi úzkostí operátora a výkonem počítače. "Podařilo se mi šéfy přemluvit proto, protože když nám na vteřinu vypadne telefonní ústředna, proděláme milión dolarů," vysvětluje.
Na otázku, jestli přece jen nepochybuje o tom, zda něco takového, jako je vliv mysli na hmotu, existuje, odpovídá přesvědčivě: "Ne. Takovýhle postoj jiných vědců je jen obvyklou reakcí na neočekávané výsledky."
Dveře pootevřeny
To, že efekty případné rezonance mezi člověkem a přístrojem jsou velmi malé, neznamená, že nejsou důležité. V 70. letech Bob Jahn prokázal, že některé součástky kosmické technologii jsou tak extrémně citlivé, že musí být chráněny i proti náhodnému kosmickému záření. Co v případě člověka, který stráví soustředěných několik hodin půl metru před supervýkonným počítačem? "Dnes už víme daleko víc o tom, jak zablokovat případnou interferenci mezi informačním procesorem ve své mysli a informačním procesorem počítače. Víme totiž, že jakási interference tu je. Počítačoví programátoři, piloti či kosmonauti referují o záhadných "skřítkovských" jevech a poruchách při stresových situacích docela často.
Jak mohou zjištění podobných laboratoří jako je PEAR ovlivnit život obyčejného člověka? "Na základě našich zjištění existuje něco jako individuální podpis, individuální způsob, jakým každý člověk jedná a zachází i s přístroji kolem sebe. Jakoby "paprsek" každého přání otevíral dveře garáže. Ve sci-fi představě by to mohlo brzy vypadat tak, že každé auto by bylo naladěno na váš způsob myšlení, a kromě toho, že by to fungovalo jako zámek a zebezpečovací zařízení, vždycky, když byste byl rozčílený na kritickou úroveň, nemohl byste jet rychleji než šedesátkou."
Věříte, že někdy dosáhnete stadia, kdy budeme ovládat přístroje myšlenkou? "Nebude to ihned, ale věřím. Už dnes existují technologie, zvláště pokud jde o přístroje pro postižené lidi a invalidy, které můžete ovládat pohybem očí nebo mozkovými vlnami."
Jonathan Wolpaw z laboratoří v nemocnici ve Wadsworthu ve státu New York o tom ví své. Pomocí elektrod snímá svým postiženým pacientům tzv. mu mozkové vlny a ty zase řídí běh kurzoru na obrazovce počítačového monitoru. Kurzor se hýbe nahoru, je-li rytmus vln rychlejší, dolů, je-li jejich rytmus pomalejší. Protože většina lidí netuší, jakou rychlostí a jak se jejich mozkové vlny pohybují, Wolpaw je učí kurzor ovládat pomocí představy různých emocí nebo pocitů, než sami zjistí, že to funguje a než se to naučí ovládat. Po nějaké době je to tak snadné "jako zvednout ruku. Už na to nemusíte ani myslet, prostě to uděláte."
Samozřejmě tyhle pohyby kurzoru nenahradí pohyb počítačovou myší, ale přece jen poskytují značné možnosti ovládání počítače.
Na letecké základně poblíž Daytonu, Ohio, zase výzkumníci pracují na vývoji možnosti ovládání některých funkcí při řízení letadel pomocí zvláštního frekvenčního paprsku na okrajích displejů, na které reaguje pilotův mozek. Zvláštní elektrody snímají mozkovou aktivitu oblasti vizuálního kortexu, měří rytmus mozkových vln a převádějí je na kontrolní ukazatele. Potlačením mozkových reakcí na blikající světlo zatočí letadlo doleva, zvýšením mozkové reakce na světelné záblesky letí letadlo doprava. Nikdo ve skutečnosti neví, jak to piloti dělají. "Jakmile jsem to zkusil, začalo to fungovat a já měl daleko lepší kontrolu nad letadlem," nadšeně tento způsob letové stimulace popisoval jeden pilot. "Bylo to jako nádherná zenová zkušenost."
Na způsob, jak pomocí miniaturního napětí a proudů v lidském mozku dálkově ovládat elektrospotřebiče přišli vědci ze Sydneyské technologické university. Celé zařízení sestává ze dvou elektrod, připojených k lebce a spojených s příslušným zesilovačem a vysílačem. Ovládnutím příslušných elektrických impulsů v mozku může člověk rozsvítit lampu nebo zapnout rádio.
Profesor Ashley Craig zdůrazňuje, že počin jeho pracovní skupiny neznamená ovládání lidské myšlenky, ale jen elektrických jevů uvnitř mozku. "udělali jsme to, že jsme identifikovali signály, které, jak se domníváme, může každý člověk snadno ovládat a vytvořili jsme novou technologii pro vyhledávání a analýzu těchto signálů. Jakmile jsou jednou analyzovány, je možné je použít k vypínání a zapínání běžných domácích spotřebičů," říká profesor.
Při předvádění jeden člen týmu zavřel oči a uvolnil se. Napětí na kontaktech připojených k jeho hlavě stouplo z 0,9 na 3,5 V a stolní lampa na druhém konci místnosti se rozsvítila. Když otevřel oči, napětí pokleslo a lampa zhasla. Tímto způsobem rovněž zapnul a vypnul dětského robota a kontroloval rychlost autíčka na závodní dráze.
Craig vysvětlil, že jeho tým založil svou práci na skutečnosti, že mozek vydává při ovládání těla elektrické impulsy. Monitorováním mozkových vln alfa byl objeven přechod od typu vln alfa, spojovaného s relaxací, k vlnění théta, který slouží australským vědcům jako jakýsi mozkový vypínač. Kontrole signálů napomáhají některé malé pohyby, např. zavření či otevření očí. Vědci zjistili, že 95% lidí, které podrobili testům, dokázalo potřebné signály v mozku ovládat.
Tato nová technologie by se dala, kromě ovládání hraček a běžných domácích spotřebičů, využít například také v systémech varujících piloty a řidiče před únavou.
mobile bar
(LouisWet, 22. 4. 2022 19:57)